Všechno se na mě hroutí...

15. ledna 2013 v 15:50 | Claire |  Deníček
No páni, to je teda něco. Už od té chvíle co jsem se vrátila z lyžáku mám pocit, že si na mě někdo ošklivě zasednul... Nebo mám prostě smůlu. Začalo to v pátek odpoledne tím, že jsme s celou třídou vystoupili z autobusu před školou, vytahali z něj všechny tašky, krosny, lyže, běžky a další krámy bez kterých jsme se ten týden prostě nemohli obejít. Všechno jsem si to na sebe hezky naskládala a šla pátrat po někom, kdo by tam na mě čekal...Jenže ejhle, nikde nikdo. Když jsem zavolala mamce, zjistila jsem, že ona je v práci a tátovi není dobře, a že to tedy všechno budu muset odtáhnout sama. Bezva. Naštěstí měla jedna moje kamarádka zajištěný odvoz autem, tak mě vzala s sebou. Doma na mě ale čekalo jen vybalování, úklid a tááákováhle hromada učení a úkolů (kterej blázen nám dával úkoly na lyžák???), takže na svoji postel a knížku jsem mohla rovnou zapomenout. Ale, koneckonců, měla jsem na to přece celý víkend! Jenže bohužel nejsem Samantha Carterová, abych se stihla za dva dny (vlastně jeden, v sobotu jsme ještě jeli navštívit příbuzné) naučit biologii, děják, fyziku, ájinu a matiku a ještě vypracovat hromadu příšerných lomených výrazů a dalších nesrozumitelných blbin. Tak jsem se prostě jenom naučila to, z čeho bojuju o trojku (matika) a o dvojky (biologie, fyzika). Což jsou shodou náhod ty nejhorší předměty. Prostě nesnáším pololetí. No, teď bych se vlastně měla taky učit, jenže na nějakou časovou osu celýho starověku tak nějak nemám náladu... Divíte se?
Naštěstí ale mezi těmi předměty o kterých už jsem mluvila máme takový super oddychovky: na češtině profesorka pořád ještě dusí u tabule ty chudáky s referátem, při chemii se nás chemikář zřejmě snaží unudit, na němčině začínáme úplně od začátku, protože máme ve třídě lidi, kteří měli na základce španělštinu nebo francouzštinu. Takže já po pěti letech němčiny mám pohodu. A výtvarka, hudebka, tělák a základy společenských věd? No comment. To jenom abyste si nemysleli, že si pořád jenom stěžuju. Já mám svoji školu ráda, jenom některý dny jsou prostě těžký.
Nejsem (snad) takovej pesimista jako moje ségra, která tvrdí : "Mám nejlepší školu. Ne proto, že ji mám ráda, ale proto, že lepší už to nebude!" A to je jí prosím teprve dvanáctUsmívající se
No nic, tak já to už radši ukončím, jinak bych ze sebe zřejmě dostala ještě horší kecy o ničem... A taky musím nakrmit morče. Tak se mějte,
Vaše Claire
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama