Hvězdná brána - SG-1

24. května 2013 v 14:26 | Claire |  Seriály a filmy
Přijde mi trochu škoda, že spoustu lidí nezná můj oblíbený seriál. Dost mých kamarádů ho dokonce kritizuje, přestože neviděli ani jeden díl. Tak jsem se rozhodla, že vytvořím tenhle článek, kde se pokusím o něm nezaujatě něco napsat.
Začnu žánrem: Je to sci-fi, což je možná hlavní důvod neoprávněné kritiky. Hodně lidí vidí sci-fi jako něco špatného, podřadného. To ale vůbec není pravda!
Tento žánr většinou vychází z vědeckých poznatků a technologického pokroku a nabízí obrovskou spoustu možností, jak pro čtenáře nebo diváky, tak i (myslím) pro autora. Může se v něm totiž vyskytnout skoro cokoli: Vesmírné lodě, cestování na jiné planety, invaze mimozemšťanů, cestování časem nebo i pohled na lidstvo v budoucnosti.
Ve Hvězdné bráně se objevují skoro všechny tyto prvky (a spoustu dalších).
Vše začne v Egyptě, kde je nalezený obrovský kruh, na jehož obvodu je 39 zvláštních symbolů. Kruh je převezen do Colorado Springs do Cheyenské hory (SGC) a pojmenován Hvězdná brána. Po zadání adresy složené ze symbolů na jejím obvodu se v ní totiž vytvoří červí díra, která vede na jinou planetu. V průběhu prvních několika dílů se vytvoří čtyřčlenný tým: Sarkastický plukovník Jack O´neall, velitel týmu, kapitán doktorka Samantha Carterová, astrofyzička a odbornice přes různé technologie, doktor Daniel Jackson, archeolog, a Teal´c, mimozemšťan, který se vzbouřil proti svým vládcům - Goauldům. Ti se prohlašují za bohy a jsou odhodlaní zabít každého, kdo je nebude uctívat. A to je vlastně hlavní příběh prvních osmi sérií - boj proti nim. Mezitím se samozřejmě odvíjejí i vedlejší dějové linie, boje s jinými nepřáteli nebo naopak spojenectví s mírumilovnými rasami.
V deváté sérii se všechno změní - Goauldi jsou poraženi a nastupují noví nepřátelé - Oriové. Změní se i stavba týmu - místo Jacka nastupuje plukovník Cameron Mitchell a přidá se Vala - mimozemská zlodějka.
Na osmou sérii také navazuje spin-off Hvězdná brána: Atlantida. Její příběh se přesouvá na antickou (Antikové jsou nejvyspělejší rasa, která postavila Hvězdné brány) základnu - Atlantidu
A poslední odnož - Hvězdná brána: Hluboký vesmír (v originále Stargate Universe, oficiální český název ještě není) vypráví o misi antické lodě Destiny, na kterou se omylem dostala pozemská posádka.
Všechny tři seriály jsou protkané veselými, smutnými i dojemnými momenty a spoustou vtipných hlášek. Nudit se určitě nebudete!

Tady jsou moje oblíbené trailery:


A tady jeden, který Hvězdnou bránu ukazuje trošku jinak :)
 

Maturity a herbáře

21. května 2013 v 15:02 | Claire |  Deníček
Díky bohu za maturity (Za tři roky na ně zřejmě budu nadávat a odesílat je do nejhlubších pekel, ale teď jsem vděčná za tu chvilku oddechu)! Sice nemáme ředitelské volno jako na většině ostatních gymplů, ale škola od jedenácti nebo dvě hodiny denně taky stojí za to. Alespoň mám čas dělat herbář, o kterém sice vím už od září, ale dřív prostě nebyl čas (no, spíš chuť). Tak se stalo, že na poslední chvíli tahám domů náruče všemožných kytek, abych z nich vybrala těch správných pětatřicet. Máme zadané přesné počty u přesných čeledí, takže je to občas dost náročné až nemožné. Pak si do novin, ve kterých je lisuju napíšu jejich názvy, abych věděla, co je co (a pak se většinou sestřička přijde podívat "na kytičky" a já se najednou divím, co mi to Google ukazuje, že se to s tím mým lisovaným senem vůbec neshoduje). Plus ješte musím ke každé rostlině sepsat (nebo zkopírovat) podrobný popis květu, květenství, stonku, kořene a listů. Což je taky sranda, protože na odborných stránkách polovině slov nerozumím a z Wikipedie to bude mít každý.
Naštěstí už skoro všechny kytky mám, takže se tím nemusím trápit tak moc, jako některé moje spolužačky, kterým jich ještě polovina (nebo všechny) chybí.
To už se pak většinou spoléhají na to, že jim někdo z vyšších ročníků svůj starý herbář prodá. Bohužel to taky není úplně bez práce, protože naše geniální učitelka po nás požaduje mít každou čtvrtku s kytkou orazítkovanou jejím vlastním razítkem, které je každý rok jiné.
K tomu všemu si připočtěte strach mých příbuzných, že někde při tom prolézání trávou chytím klíště, hádky mých rodičů, praštěnost mojí sestry a ostatní školní povinnosti... A zřejmě vám vyjde, že mi z toho musí jít hlava kolem.
No, hlavně že zůstávám optimistou :D
Claire

Prázdniny+budíček

21. února 2013 v 13:02 | Claire |  Deníček
Volno, volníčko :) Hurá! Užívám si, jak to jenom jde: spím do desíti, poflakuju se a vůbec dělám skoro jenom to, co mě baví (samozřejmě úkolům a povinnostem se nevyhnu :D) Předevčírem jsme s mamkou jely na chatu a tam jsme zůstaly přes noc. Sice byla dost zima, ale dalo se to přežít. A narozdíl od dneška jsem se tam i pořádně vyspala. Dneska totiž mamka ráno někam šla, jenže bohužel si doma zapomněla mobil. No, tak jsem měla takový improvizovaný budíček, protože jí prostě zrovna museli volat snad všichni, kteří na ni mají číslo... A když jsem jí to potom oznámila, ještě ze mě měla srandu :) Boží!
Claireeeee
 


Východ Slunce

8. února 2013 v 17:49 | Claire |  Obrázky a fotky
Zrovna včera jsem si prohlížela svoje staré fotky, protože se mi jich tam tak nějak nahromadilo moc a musela jsem nějaké smazat. A přitom jsem narazila na jednu moc pěknou sérii východu slunce (alespoň mně se moc líbí), tak jsem se rozhodla, že ji sem dám. Fotila jsem to šestého června, kdy jsme s tátou vstávali ve čtyři hodiny ráno a škrábali se k Ďáblické hvězdárně, abychom viděli přechod Venuše přes Slunce. Je to z mobilu, takže nečekejte bůhvíjakou kvalitu... Ale co, podívejte se sami. (Ach jo, pomoc! Proč mi to sem nejde vložit? Navíc je to hrozně velký a já nevím jak to zmenšit... A proč mi to sakra někam ujíždí pokaždý když zmáčknu mezerník?!)
No bezva, teď jsou ještě jinak, než jsem to chtěla a nemám tušení, jak to spravit. No nic, tak si prostě představte, že ta první je předposlední.

Pololetky a pohodička

31. ledna 2013 v 15:42 | Claire |  Deníček
Po bezvadně odpočinkovém projekťáku (tak třeba včera jsme měli od devíti do dvanácti - včetně oběda) jsou tu pololetky. Sice krátké, ale přeci jenom je to volno navíc, takže jsem za ně patřičně vděčná (pokud zrovna nepřemýšlím o tom, že pondělních deset hodin školy bude něco jako polití několika hektolitry ledové vody). A taky budeme mít nový rozvrh, který mě bude pořád mást a plést, když už jsem se horko těžko naučila ten starý. Ale díkybohu se na našem gymplu hodiny prohazují, vyměňují, odvolávají nebo naopak odněkud (a většinou nikdo neví odkud) zjevují dost často, takže naštěstí ten rozvrh zas tak pevně stanovená záležitost není. Ale dost už o škole! Co v těch následujících třech dnech? Vlastně ještě tak úplně nevím, co budu dělat. Přemýšlela jsem, že bych se zítra mohla zajít podívat na Pragaffest, ale zase nic moc zajímavého jsem v jejich programu neviděla, takže asi ne. V sobotu máme v plánu tuším návštěvu babičky (prostě se neobejde bez toho, že by viděla moje a ségry vysvědčení :D), což zabere celý den, protože bydlí u Lysé nad Labem. No a v neděli... v neděli asi půjdu s kamarádkou ven. Ne, vlastně ne! Mamka myslím naplánovala velké nákupy všeho možného i nemožného co nutně potřebujeme a nemůžeme se bez toho obejít. A v rámci toho mi pravděpodobně chce koupit dárek k narozeninám.
Ty mám desátého, příští neděli. Už jsem to vymyslela - budu mít skvělou oslavu: Pojedeme s kamarádkama na Harfu na LaserGame. Byla jsem tam dvakrát a je to naprosto úžasný! Vřele doporučuju :D No a potom možná ještě zajdeme někam do KFC (sakra, měla bych se krotit, ale když to nejde, nejde, nejde!!!)
No nic, tak už asi zase půjdu :)
Vaše Claire

English with native speakers

25. ledna 2013 v 14:44 | Claire |  Deníček
Dneska nám začal projektový týden - ještě se třema kamarádkama ze třídy jsme si vybraly English with native speakers (angličtina s rodilými mluvčími). Kolem deváté k nám přišel jeden Američan, který už nějakou dobu žije v ČR a dělá překladatele (umí česky Usmívající se). Nejdřív jsme si s ním jen povídaly (zajímavé, že na tomhle projektu jsou samé holky) a pak jsme hrály nějaké anglické hry. Naše družstvo sice obě prohrálo, ale není důležité vyhrát, ne? Každopádně jsme se docela pobavily. V pondělí by měl přijít nějaký britský voják (profesorka nás varovala, že není tak ukecaný jako tenhle, takže tam asi chvílemi zavládne trapné ticho :))
No, anyway, pustili nás domů tak o hodinu dřív než bychom šli normálně, tak jsem si řekla, že skočím do knihovny vrátit pár knížek, jenže to by jim v Ládví nesměla spadnout síť, nebo co se jim to vlastně stalo. Tak jsem se zase slavně vrátila domů (a to ještě první metro, které přijelo v mém směru tam samozřejmě končilo - snad ještě nikdy se mi nestalo, že by jelo až do Letňan, takové štěstí mám). A rozhodla jsem se, že už dneska nikam nejdu.
Mějte se,
Vaše Claire

Konečně víkend

18. ledna 2013 v 14:31 | Claire |  Deníček
Hurá, konečně víkend!!! Miluju toho člověka, který ho vymyslel, jestli teda někdo takový byl. A ještě lepší je, že se vůbec na nic nemusím učit! Fyziku i matiku jsem si opravila, děják a biologii nevím... Ale je mi to celkem fuk.
Zítra jedeme do Německa, do akvaparku (jsem vodní živočich, takže akvaparky jsou můj ráj - hlavně když mají vlnobití a hodně tobogánů). Sice se tím pádem moc nevyspím, ale v neděli to hodlám dohnat a nevylezu z postele před dvanáctou. Nechápu ségru a tátu, kteří prostě nemůžou dospat a straší tu už většinou od sedmi. V tomhle jsem hodně po mámě Mrkající. No a teď... Rozhodla jsem se, že dokoukám SGU (kam se hrabe na SG-1 nebo SGA, ale stejně to chci vidět až do konce), a taky mám později sraz s kamarádkou ze základky, takže program nabitý...
Užijte si víkend
Vaše Claire

Všechno se na mě hroutí...

15. ledna 2013 v 15:50 | Claire |  Deníček
No páni, to je teda něco. Už od té chvíle co jsem se vrátila z lyžáku mám pocit, že si na mě někdo ošklivě zasednul... Nebo mám prostě smůlu. Začalo to v pátek odpoledne tím, že jsme s celou třídou vystoupili z autobusu před školou, vytahali z něj všechny tašky, krosny, lyže, běžky a další krámy bez kterých jsme se ten týden prostě nemohli obejít. Všechno jsem si to na sebe hezky naskládala a šla pátrat po někom, kdo by tam na mě čekal...Jenže ejhle, nikde nikdo. Když jsem zavolala mamce, zjistila jsem, že ona je v práci a tátovi není dobře, a že to tedy všechno budu muset odtáhnout sama. Bezva. Naštěstí měla jedna moje kamarádka zajištěný odvoz autem, tak mě vzala s sebou. Doma na mě ale čekalo jen vybalování, úklid a tááákováhle hromada učení a úkolů (kterej blázen nám dával úkoly na lyžák???), takže na svoji postel a knížku jsem mohla rovnou zapomenout. Ale, koneckonců, měla jsem na to přece celý víkend! Jenže bohužel nejsem Samantha Carterová, abych se stihla za dva dny (vlastně jeden, v sobotu jsme ještě jeli navštívit příbuzné) naučit biologii, děják, fyziku, ájinu a matiku a ještě vypracovat hromadu příšerných lomených výrazů a dalších nesrozumitelných blbin. Tak jsem se prostě jenom naučila to, z čeho bojuju o trojku (matika) a o dvojky (biologie, fyzika). Což jsou shodou náhod ty nejhorší předměty. Prostě nesnáším pololetí. No, teď bych se vlastně měla taky učit, jenže na nějakou časovou osu celýho starověku tak nějak nemám náladu... Divíte se?
Naštěstí ale mezi těmi předměty o kterých už jsem mluvila máme takový super oddychovky: na češtině profesorka pořád ještě dusí u tabule ty chudáky s referátem, při chemii se nás chemikář zřejmě snaží unudit, na němčině začínáme úplně od začátku, protože máme ve třídě lidi, kteří měli na základce španělštinu nebo francouzštinu. Takže já po pěti letech němčiny mám pohodu. A výtvarka, hudebka, tělák a základy společenských věd? No comment. To jenom abyste si nemysleli, že si pořád jenom stěžuju. Já mám svoji školu ráda, jenom některý dny jsou prostě těžký.
Nejsem (snad) takovej pesimista jako moje ségra, která tvrdí : "Mám nejlepší školu. Ne proto, že ji mám ráda, ale proto, že lepší už to nebude!" A to je jí prosím teprve dvanáctUsmívající se
No nic, tak já to už radši ukončím, jinak bych ze sebe zřejmě dostala ještě horší kecy o ničem... A taky musím nakrmit morče. Tak se mějte,
Vaše Claire

Prostě škola...

4. prosince 2012 v 13:43 | Claire |  Deníček
Vážně mám někdy pocit, že se všechno proti mně spiklo. Zvlášť v ty dny, kdy vyfasujeme ty nejhorší předměty a profesoři k tomu mají hroznou náladu. Jo, přesně to se mi dneska stalo. Matika, kde probíráme nějaké nesmyslné intervaly, výroky, konjunkce, disjunkce a bůhví co ještě, a děják s naším příšerným třídním, který si z nás v jednom kuse dělá srandu, byly jen začátek. Potom následoval hrůzostrašně nudný zemák a čeština. S tou jsem nikdy neměla problémy, pravopis mi šel a literaturu jsem se vždycky nějak nadrtila, ale teď? Každý si měl na začátku roku vybrat téma referátu a na něj se (zřejmě) stát odborníkem. Mě to bohužel ještě čeká (a už se fakt těším).
No, po češtině následovala angličtina, díkybohu dneska poslední hodina. Ta většinou bývá v pohodě, pokud se mě samozřejmě angličtinářka nezeptá na otázku, na kterou neumím odpovědět a nepáčí to pak ze mě celou hodinu. No a jako bonus jsem na obědě potkala učitelku na hudebku, která o sobě mluví ve třetí osobě a v jídelně si zřejmě přivydělává jako uklízečka (kdykoli ji tam potkám, tak přerovnává židle - jednou mi málem odnesla i tu mojiSmějící se). A to nemluvím o tom, že dnes musím udělat prezentaci na děják (fakt nevím jak, když na jednom počítači nejde internet a na druhém zase powerpointUsmívající se) a spoustu dalších věcí. Alespoň že jdu dneska na družinovou schůzku - do oddílu. Tam je fakticky zábava - hrajeme hry, děláme blbosti a podobně. Prostě super (jinak bych tam taky nechodila, ne?)
Zdravím
Claire

Nový blog

3. prosince 2012 v 17:33 | Claire |  Deníček
Ahoj, vítejte na mém novém blogu, na který chci postupně přidávat různé... Vlastně ještě přesně nevím co. Deník, fotky, recenze a vůbec všechny věci, které bych chtěla říct všem, které to zajímá... Sakra, tolik věcí a tak málo času, o který mě ještě okrádá miliarda domácích povinností a dvě miliardy úkolů a učení. Jo, říkali mi, že přechod ze základky je vždycky těžký, ale taky tvrdili, že za měsíc se to dá zase do pořádku... To bych teda chtěla vidět. Už je prosinec a zatím žádné výrazné zlepšení se nekonáZamračený.
No nic, každopádně doufám, že mě blogování bude bavit, ale hlavně, že se najde někdo, koho bude bavit to po mně číst...
Snad se vám začátek líbíUsmívající se
Vaše
Claire

Kam dál